galerie    dírkové komory    pinholedesigner    odkazy    kdo jsem

STANOVENÍ EXPOZICE PRO DÍRKOVOU KOMORU

Stanovení správné expozice pro dírkovou komorou je skutečným oříškem. Celou věc nejvíce komplikují vysoké hodnoty clony a dlouhé expoziční časy, u kterých je třeba počítat s tzv. Schwarzschildovým jevem. Než se však pustím do popisu, jak správnou expozici stanovit, rád bych poukázal na jednu důležitou skutečnost. Fotografování dírkovou komorou je do určité míry experimentem a hrou. Dosažení naprosto dokonalých výsledků není vždy tím nejdůležitějším cílem, a drobné nedostatky v expozici proto nemusí být fatální chybou. Mnoho "dírkových" fotografů s úspěchem používá pro stanovení expozice pouhý odhad a expozimetr nechává doma v šuplíku. Navíc řada běžně používaných filmů má velkou expoziční pružnost, a díky tomu jsou poměrně tolerantní k chybám expozice.

Pokud však přeci jen chceme minimalizovat riziko neúspěchu, je dobré celý proces stanovení expozice co nejvíce zjednodušit, aby zůstalo maximum času pro soustředění na samotný snímek, a aby se fotografování nestalo noční můrou plnou matematiky. Jednou z možností je připravit si pro každou dírkovou komoru jednoduchou tabulku, pomocí které lze snadno a rychle převést čas naměřený expozimetrem na čas pro danou komoru a fotomateriál. Pro usnadnění všech dále popisovaných výpočtů můžete použít program PinholeDesigner.

Číslo clony

Pro výpočet expoziční doby je nutné znát číslo clony dírkové komory. To je na rozdíl od běžných fotoaparátů neměnné (dírka má stále stejnou velikost) a vypočítáme ho snadno, když vzdálenost dírky od citlivého materiálu (obrazová vzdálenost) vydělíme průměrem dírky. Například pro komoru s obrazovou vzdáleností 100 mm a dírkou o průměru 0,4 mm bude výpočet vypadat takto: 100/0,4 = 250, číslo clony je tedy 250.

Problémem je, že vysoká clonová čísla, která jsou u dírkových komor běžná, na expozimetrech většinou nenajdeme. Nezbývá tedy, než při měření nastavit expozimetr na clonu jinou, obvykle 22, a naměřený čas přepočítat pro clonu konkrétní dírkové komory. Výpočet provedeme tak, že číslo clony dírkové komory vydělíme číslem clony nastaveným na expozimetru, druhá mocnina podílu pak udává, kolikrát musíme naměřený čas prodloužit. Naměříme-li například pro clonu 22 čas 1/60 sekundy, bude výpočet pro komoru s clonovým číslem 250 vypadat takto: (250/22)² = 129. Naměřený čas musíme prodloužit 129krát, expoziční čas bude 2 sekundy (zaokrouhleno).

Schwarzschildův jev

Původně se předpokládalo, že fotochemická změna je způsobena pouze absorbovanou zářivou energií, která odpovídá součinu osvětlení a doby, po kterou toto osvětlení působilo. Vztah mezi fotochemickým účinkem a absorbovanou energií je pak přímá úměrnost. Záhy však několik vědců, mezi nimi i K. Schwarzschild, zjistilo, že toto pravidlo reciprocity při větším kolísání osvětlení neplatí. Ve skutečnosti je tedy slabší světlo působící delší dobu méně účinné než silnější světlo působící kratší dobu, i když je v obou případech součin intenzity osvětlení a času působení stejný.

Co to ale v praxi znamená? U dlouhých expozičních časů, obvykle již u časů delších než několik sekund, je třeba naměřený čas ještě prodloužit. Míra tohoto prodloužení je pro každý citlivý materiál i pro každý čas jiná. O kolik je třeba expoziční čas prodloužit většinou výrobci fotografických materiálů uvádějí v technických listech, pokud ne, jedinou možností je správnou expozici vyzkoušet.

Tipy pro správnou expozici

Volba materiálů s velkou expoziční pružností zvýší naději na získání použitelného negativu i při určitých chybách expozice. Větší expoziční pružnost mají obvykle tradiční citlivé vrstvy (bez použití technologie T krystalů), jako například Ilford FP4 Plus nebo Fomapan 100 a většina běžných barevných negativních filmů.

V interiéru, kde jsou často špatné světelné podmínky, je velmi obtížné stanovit správný expoziční čas. Časy vycházejí velmi dlouhé, výjimkou nejsou ani expozice delší než hodina. Mnohdy je jediným možným způsobem pro zjištění správné expozice metoda pokusů a omylů.

Samostatnou kapitolou je stanovení expozice v případě, kdy místo filmu jako negativní materiál použijeme fotografický papír. Citlivost uváděná výrobci je měřena zcela jinak než u filmů, a je proto pro naše účely nepoužitelná. Obvykle se doporučuje citlivost fotografických papírů vyzkoušet. Na expozimetru je třeba nastavit ISO (ASA) někde mezi 2 a 10.

Při samotné expozici se samozřejmě nesmí dírková komora pohnout, jinak by byl snímek rozmazaný. Pokud je dírková komora lehká a nelze ji připevnit na stativ, je dobré ji něčím zatížit.

Na začátku jsem psal o tom, jak si stanovení expozice zjednodušit vytvořením tabulky pro každou komoru a používaný citlivý materiál. Tabulka pro komoru z našeho příkladu by pak mohla vypadat takto:

Ukázka tabulky expozičních časů pro dírkovou komoru o cloně 250

Při fotografování pak stačí změřit fotografovanou scénu při cloně 22 a v řádku vedle naměřeného času zjistit čas pro danou dírkovou komoru a film.